Zasni se......a nech se ovívat poklidným vánkem

Díl 5. Světluška

Publikováno 19.01.2016 v 16:18 v kategorii Cesta za světlem, přečteno: 150x

Baletní sukýnka se k Valerii stále přibližovala. Dívka od ní teď stála asi dva metry. Najednou baletka zvedla lucernu ladným pohybem ruky na úroveň svého obličeje. Valerie na dívenku zírala s otevřenou pusou, byly si neuvěřitelně podobné. Stejné světle hnědé vlnité vlasy, stejné narůžovělé rty, stejně bledá pleť a stejné tváře plné pih. Jen nos měla měla jiný... a také oči. Ty byli velmi světle modré. Valerie měla pocit, že už je někde viděla, přišli jí tak známé... Když do nich pohlédla, slyšela jak jí našeptávají: „Všechno bude v pořádku, už jsi v bezpečí, už jsi doma...“. Nemohla si ale vzpomenout, komu tyhle oči patří. Byla jako v transu, pátrala ve vzpomínkách, ale bylo to, jako by snad ani žádné neměla. Malá baletka Valerii něžně zaklepala na rameno. „Jste v pořádku?“ zeptala se starostlivě. Valerie ucukla a nepřítomně kývla hlavou. „A... Ano. Nic mi není,“ stále ještě byla trochu mimo. Dívka k ní natáhla ruku, aby jí pomohla vstát. „V tom případě nebudeme ztrácet čas. Musíme jít.“ Valerie se s dívčinou pomocí postavila. „Kam jít? A proč?...“ měla zřejmě na srdci více otázek, ale dívka jí přerušila. „Cestou vám to možná vysvětlím, ale teď na to není čas,“ jen to dořekla, chytila Valerii za ruku a táhla jí pryč, směrem do lesa.
Valerie se nebránila a následovala malou baletku. „Kdo vlastně jsi? A co děláš sama v lese uprostřed noci?“ zeptala se dívenky. Ta se zastavila, otočila se na Valerii udělala pukrle. Současně s poklonou pronesla: „Jsem vaše osobní světluška. A co tady dělám? Snažím se vás zachránit. Proto bych byla ráda, kdybyste mě teď následovala. Na otázky budeme mít čas později.“ Vlastně Valerii řekla, snad tím nejslušnějším způsobem, aby byla zticha. Dívenka jí ještě věnovala jeden sladký úsměv a už jí zase táhla lesem. Nakonec dorazily k malé dřevěné chaloupce.
Baletka dovedla Valerii až ke dveřím a otevřela je. „Vstupte prosím,“ řekla mile a ukázala na dveře. Valerie chvíli zaváhala, ale potom se odhodlala a vstoupila do toho skromného příbytku. Přivítalo ji příjemné teplo, vycházející z krbu. Světluška šla hned za ní a zavřela dveře. „Jste jistě unavená, a tak by nebylo od věci, si trochu odpočinout, než budeme pokračovat v cestě,“ s těmito slovy pokynula rukou ke dveřím na konci místnosti. Valerie k nim došla a pomalu je otevřela. Za dveřmi na ní čekala malá (avšak útulná) komůrka s jednou postelí a nočním stolkem. Na dřevěných stěnách tam bylo rozvěšeno pár obrázky, byla na nich lesní zvířata a různé rostliny. „Běžte si lehnout, pokud chcete. Za chvíli za vámi přijdu,“ řekla světluška a odběhla vyndat se skřínky hrneček.
Valerie vstoupila do ložničky a přivřela za sebou dveře. S úlevou usedla na pohodlně měkkou postel. Položila si na postel jednu nohu a potom opatrně i tu druhou. Z té druhé začala pomalu sundavat obvaz, který se jí k ráně přilepil. Když ho strhávala, sykla bolestí, přeci jen to bylo dost bolestivé. Najednou se dveře rozevřely dokořán, stála v nich malá baletka. V ruce držela hrnek. Pomalu, aby nevylila jeho obsah, ho položila na noční stolek. „To je borůvkový čaj, dejte si ho, je moc dobrý,“ řekla s úsměvem na tváři a posadila se na kraj postele vedle jejího hosta. Najednou si všimla Valeriiny nohy a ukázala na ní se slovy: „Mohu se vám na tu nohu podívat?“. Valerie příkývla. Světluška se tedy přesunula k Valeriině noze. „Vypadá to opravdu zle, ta rána dost hnisá... Něco mě napadlo...“ řekla a vztáhla ruce k té ráně. Zavřela oči, vypadala dost soustředěně. Ve světluščiných rukou se začalo rozsvěcet bílé světlo, pomalu se přesunulo k Valeriině noze. Valerie na to celé jen nevěřícně koukala. Světlo zářilo víc a víc, až najednou začalo zhasínat. Baletka otevřela oči a světlo zhaslo úplně. Valerie pohlédla na svou nohu, zranění bylo pryč. S otevřenou pusou si chodidlo prohmatala. Vůbec jí to nebolelo, její noha se úplně uzdravila. „To je... to je zázrak...“ vykoktala ze sebe a překvapeně se podívala na svou malou opatrovnici.

Komentáře

Celkem 7 komentářů

  • Booklet 19.01.2016 v 19:29 Já to miluju :33


  • Kathy 20.01.2016 v 12:58 Já tě rovnou žeru! Další prosím moc hezky píšeš :))


  • Lótiel 20.01.2016 v 14:08 Moc vám oběma děkuji. :)


  • Kathy 20.01.2016 v 14:43 nz ;) :)


  • Booklet 20.01.2016 v 17:45 Nemáš za co! :3


  • ♥ Lenča ♥ 24.01.2016 v 10:46 Jedno slovo: Super!! :)


  • Tess 24.01.2016 v 19:03 Lenča: Souhlas :D


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?