Zasni se......a nech se ovívat poklidným vánkem

Díl 6. Všudypřítomný strach

Publikováno 22.01.2016 v 15:18 v kategorii Cesta za světlem, přečteno: 134x

Světluška se na Valerii vřele usmála. „Zázrak? Kdepak...“ nic víc k tomu neřekla. Prostě se zvedla a odešla. Valerie sledovala pomalu se zavírající dveře od její komůrky. Nemohla uvěřit tomu, co se právě stalo.

Co to mělo znamenat? Narazila jsem snad v lese na nějakou malou kouzelnici? ....No, spíš jsem asi narazila do stromu a mám halucinace... Vždyť tohle přeci není možné! Ona prostě vyčarovala to světýlko a ono pak.... a moje noha byla... Já tomu prostě nemůžu uvěřit. Nejradši bych za ní teď šla a vychrlila ze sebe všechny otázky, které mám. Ale to by asi trvalo dlouho... Potřebuji se toho tolik dozvědět! Kde jsem? Jak jsem se tu vzala? Z jakého důvodu tady jsem? Kdo po mě střílel? Kdo byl ten cizinec s andělskou tváří, který mě zachránil? A hlavně, jak se dostanu domů?

Valerie raději utnula ten proud myšlenek a sáhla na noční stolek pro hrnek s čajem. Byl vážně moc dobrý. Ještě chvíli přemýšlela a usrkávala při tom čaj. Když ho dopila, schoulela se pod peřinu a tvrdě usnula.
Probudil ji naléhavý hlásek světlušky: „Valerie, vstávejte! Rychle! Musíme jít! Ona nás našla...“ skoro křičela a tahala Valerii z postele. „Ještě chvilku....“ řekla rozespale Valerie a plácla do nočního stolku, aby vypnula budík. Samozřejmě jí to bylo k ničemu, žádný budík tam nebyl... Světluška se jí dál snažila vytáhnout z postele. „No tak, musíme jít!“ stěžovala si malá baletka, zněla skoro až zoufale. Valerie se konečně probrala a vyskočila na nohy. „Konečně,“ vydechla dívenka s úlevou a ukázala na vchodové dveře. „Musíme jít, pospěšte si!“ Už zněla trochu klidněji. Valerie vůbec nevěděla kam nebo proč má jít, ale poslechla a rozeběhla se ven. Právě svítalo. Když vyběhla z chaloupky, uslyšela něco děsivého, znovu. Hlasité výstřely se stále přibližovaly....
Valerie stála ve dveřích jako opařená a nevěřícně hleděla před sebe. Světluška jí z průchodu vytlačila a dveře zavřela. „Proč tady tak stojíte?“ zeptala se naštvaně dívenka. Potom Valerii drobnou ručkou chytila a utíkala s ní směrem k lesu, pryč od těch výstřelů.
Utíkaly lesem co jim nohy stačily. Valerie se ještě chvíli z toho všeho vzpamatovávala, ale stále běžela. Světluška náhle zakopla o vystouplý kořen. Valerie neváhala ani chvilku a vzala jí na záda. „Tamtudy,“ zasípala dívka a ukázala na úzkou cestičku mezi stromy. Valerie se k ní rozběhla. Světluška byla velmi drobná a lehká, takže pro Valerii nebyl problém jí nést. Výstřely najednou ustály. Valerie ještě chvíli běžela lesem, potom se zastavila a opatrně si sundala dívenku ze zad. Obě vyčerpaně usedly do měkkého měchu. „Říkala jsi, že nás našla,“ prolomila ticho Valerie, „o kom jsi mluvila?“ Světluška odvětila: „Nevím, jak se jmenuje. Ale potkat jí nechcete, to mi věřte.“ V jejím hlase byl slyšet neskutečný děs.
__________________________________________________________________________
Pokud máte nějaký nápad, nebo nějakou připomínku, co do příště zlepšit, neváhejte to napsat do komentářů. Za všechny názory (i ty negativní) budu moc ráda. :)

Komentáře

Celkem 16 komentářů

  • Booklet 23.01.2016 v 00:35 To je dokonalý! ♥ ROZHODLA JSEM SE! Napíšu o tom článek. Na to jak úžasné to je, mi přijde že to čte málo lidí. Já je snad odkopu k tomu aby si to přečetli XDD


  • Lótiel 23.01.2016 v 19:50 Booklet: Mnohokrát děkuji! Jsi strašně hodná, ale nic takového dělat nemusíš. :)


  • Booklet 23.01.2016 v 20:15 Jestli ti to nevadí, já to udělám hrozně ráda!! :3


  • Lótiel 23.01.2016 v 20:23 Rozhodně mi to nevadí, jsi opravdu hodná. :)


  • Booklet 23.01.2016 v 22:20 Dobře :)


  • ♥ Lenča ♥ 24.01.2016 v 10:49 Právě díky Booklet jsem se o tobě dozvěděla. Píšeš fakt suprově! :33 :) Už se těším na další kapitolu :)


  • Lótiel 24.01.2016 v 11:51 Lenča: Moc ti děkuji za všechny tvé komentáře. Jsem ráda, že se ti příběh líbí. :)


  • Booklet 24.01.2016 v 12:11 Lanča: I já jsem ráda že se ti příběh líbí!! :33 Vážně stojí za přečtení ♥


  • ♥ Lenča ♥ 24.01.2016 v 15:51 Lótiel: Není zač :)
    Booklet: A já jsem zase ráda že se ti líbí můj příběh :)


  • Tess 24.01.2016 v 19:06 Uhádla jsem, že té "někomu" jde o Valleriino dítě? Jinak, píšeš i na wattpad? Kdyžtak mi pls dej název svýho profilu :)


  • Lótiel 24.01.2016 v 19:19 Tess: "Jí" jde spíše o samotnou Valerii než o její dítě. Ale děkuji, že nad mým příběhem přemýšlíš, to mi dělá radost. :) A na Wattpad nepíšu.


  • Tess 24.01.2016 v 20:41 Vůbec není zač :D


  • Kathy 25.01.2016 v 13:48 Omlouvám se že jsem se opozdila s komentem ( I'm blesk) ještě jednou se musím opakovat že opravdu skvěle píšeš a jestli jednou vydáš knihu tak si jí koupím! :) A to myslím vážně!


  • Kathy 25.01.2016 v 13:48 Jinak chtěla bych se zeptat budou se v příběhu objevovat i další charaktery? Mě to strašně zajímá! :D :)


  • Lótiel 25.01.2016 v 18:54 Děkuji! :) A ohledně dalších charakterů... V příběhu se ještě více projeví "neznámá střelkyně" a na konci přibude ještě jedna, avšak ne tak podstatná postava.


  • Kathy 25.01.2016 v 20:39 Lótiel: děkuju a info :)


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?