Cesta za světlem

Jak dlouho už jsem nic nenapsala? Čtyři měsíce? Sakra! :D Rozhodla jsem se ale, že to prostě musím dopsat, a tak tady máte desátou část mého příběhu. Přeji příjemné počtení! :) Valerie se ohlédla tak rychle, že málem z mostu přepadla. Uviděla, jak se ke světlušce blíží ta žena, kterou potkaly v lese. Smrt.Dala se do běhu. Běžela nejrychleji, jak dovedla, div se s ní most nepřevrátil. Jeden kus dřeva odpadl z mostu přímo pod její pravou nohou. Trochu… Celý článek ›

Valerie chtěla uprchnout, avšak její nohy jí to nedovolily, stála tam jako přikovaná. Alespoň si mohla ženu na koni prohlédnout. Byla děsivě krásná. Její modrozelené oči hleděli krutě a chladně. Valerii připomínala pralesničku. Je sice nádherná, ale také jedovatá.... a smrtící...Žena se při pohledu na její dvě naprosto bezbrané oběti pousmála. Tyhle chvíle naprosto zbožňovala. Vždy na ní tak vyděšeně hleděli, prosili o milost, škemrali, aby se nad… Celý článek ›

„Budeme to muset přebrodit,“ oznamovala světluška a vzala za ruku Valerii, stále ještě oněmělou úžasem. Přebrodit jezero nebylo vůbec těžké, neboť bylo velmi mělké, voda Valerii sahala asi do poloviny lýtek. Obě vystoupily na břeh a Val si začala ždímat mokré šaty. Světluška takový problém neměla, její sukně byla poměrně krátká a tudíž suchá. „Máš nějaké jméno? Nevím totiž, jak ti mám říkat,“ promluvila Val. Dívenku ta otázka trochu… Celý článek ›

Hned ze začátku bych se chtěla omluvit za to, že tenhle článek vyšel po tak dlouhé době. Neměla jsem zkrátka náladu na psaní. To by ten příběh potom nestál za nic... Ale vstala jsem z mrtvých a pustila jsem se dopsaní další části. Tak tady jí máte. :) Dívčina reakce Valerii trochu zaskočila, takhle vystrašenou ji ještě neviděla. „Podívej,“ změnila Valerie téma a ukázala na nedaleký jahodník. Natáhla se pro dvě jahody a jednu podala dívence. „Od té… Celý článek ›

Světluška se na Valerii vřele usmála. „Zázrak? Kdepak...“ nic víc k tomu neřekla. Prostě se zvedla a odešla. Valerie sledovala pomalu se zavírající dveře od její komůrky. Nemohla uvěřit tomu, co se právě stalo.Co to mělo znamenat? Narazila jsem snad v lese na nějakou malou kouzelnici? ....No, spíš jsem asi narazila do stromu a mám halucinace... Vždyť tohle přeci není možné! Ona prostě vyčarovala to světýlko a ono pak.... a moje noha byla... Já tomu prostě… Celý článek ›

Baletní sukýnka se k Valerii stále přibližovala. Dívka od ní teď stála asi dva metry. Najednou baletka zvedla lucernu ladným pohybem ruky na úroveň svého obličeje. Valerie na dívenku zírala s otevřenou pusou, byly si neuvěřitelně podobné. Stejné světle hnědé vlnité vlasy, stejné narůžovělé rty, stejně bledá pleť a stejné tváře plné pih. Jen nos měla měla jiný... a také oči. Ty byli velmi světle modré. Valerie měla pocit, že už je někde viděla,… Celý článek ›

Valerie se rozhodla vydat na cestu. Neměla vůbec tušení kam jde, nebo kde vlastně je. Ale stále měla naději, že jednou dorazí v pořádku domů. Ta jeskyně kde skončila byla poměrně vysoko a Valerie tak měla dobrý výhled do okolí. Jako první cíl své dlouhé cesty si vybrala údolí, které bylo sice docela daleko, ale mohly by tam být nějací lidé. Nejdříve musela překonat dlouhou louku, což bylo z její cesty asi to nejsnadnější. Při chůzi si občas pohladila… Celý článek ›

Kůň cválal lesem a šikovně se vyhýbal stromům. Valerii se po pihatých tvářích kutálely slzy. Neměla tušení, jak dlouho už jeli, úplně totiž ztratila pojem o čase. Přála si jen, aby už byla někde v bezpečí. Hlavně co nejdále od toho střelce. Právě vyjeli z lesa. Valerie se podívala na nebe. Slunce bylo právě vysoko na obloze, mohlo být asi 12 hodin. Jednou rukou se pustila mužova pasu, aby si mohla otřít slzy. Zjistila, že se blíží k nějaké malé… Celý článek ›

Právě vycházející slunce hřejivě osvětluje krajinu a probouzí jí k životu. Květiny otevírají své pestrobarevné květy a vzhlížejí k modré obloze, poseté pár mráčky. Žena stále ještě zírá s otevřenou pusou na tu magickou scenérii. Pomalu se postaví a při tom si rukou zakrývá oči. Sluce ji totiž oslepuje. Všimne si malé vodný plochy obložené kameny. Seběhne kopec a běží až k jezírku. Vlastně to ani není jezírko, vypadá to spíš jako velká… Celý článek ›

Žena v dlouhém županu se snažila zvednout z postele. Chytila se za břicho a snažila se utlumit výkřik plný bolesti tím, že zaryla obličej do polštáře. Ta nesnesitelná bolest jí prostupovala celým tělem. Opřela se o noční stolek a omylem shodila sklenici s vodou. Tahle sklenice byla její nejoblíbenější. Byl na ní obrázek nádherně kvetoucí jabloně. Sklo se roztříštilo o zem a na podlaze se udělala louže. Ona se ale i přesto snažila postavit. Mokrá chodidla… Celý článek ›